Pakliže jste se "doklikali" až sem, dozajista si zasloužíte alespoň krátké vysvětlení, proč tento blog vlastně vznikl. Pokusím se tedy o to (a požádám o trochu trpělivosti při čtení).
Ze všech stran se nás hrnou informace všeho druhu, ať už jde o dění společenské, politické, nebo třeba o novinky z oblasti vědy (obecně), techniky či medicíny. Až na pár výjimek pak mají všechny tyto zprávy a informace jednu společnou vlastnost, že se totiž všechny tváří jako právě ty zaručené, jako právě ty správné. Neřku-li jako ty, které obsahují právě tu jednu jedinou pravdu.
Všichni asi tušíme, že ne vždy tomu tak ve skutečnosti je. Naproti tomu ovšem stojí fakt, že navzdory onomu tušení většina lidí ony "zaručené" informace přejímá jako skutečně zaručené a dokonce se jimi mnohdy i v každodenním životě řídí. Někdy to může být nepochybně jedině dobře, jindy to může být spíše úsměvné a v některých případech - např. třeba v již zmíněné medicíně - může jít doslova a do písmene o život. A pak jaksi legrace končí.
Ona totiž nejen medicína, ale věda vůbec, má tu vlastnost, že se chce - a dobře to umí - tvářit jako vrchol všeho vědění, jako nositel těch jediných správných myšlenek a znalostí, zkrátka jako ten, kdo má vždy a za všech okolností pravdu, kdo má vždy a za všech okolností udávat směr a cíl. Tato vlastnost není charakteristická jen pro naší dobu, ale putuje ruku v ruce s vědou napříč stoletími. Řekl bych, že společně s vědou vyrůstala v jedněch plenkách...
No dobře, řeknete si, ale co s tím má společného tento blog? Nebojte se, nechci teď naznačit, že budu tak troufalý (a zralý na psychofarmaka) a začnu tady rozebírat jeden vědecký či politický článek za druhým a uvádět věci na pravou míru :-), či dokonce tvrdit, že teď jsem to pro změnu já, kdo má pravdu, kdo má ten jediný správný pohled na věc. Ale jistě připustíte, že tak jako každý, i já mám právo na vlastní názor. A proč takový názor nevyslovit veřejně? Na jedné straně tedy stojí právo názor vyjádřit, na druhé straně pak právo - a nikoliv povinnost - se s tímto názorem seznámit.
Cílem tohoto blogu totiž ani náhodou není touha autora, aby mu čtenáři dali vždy a jednoznačně za pravdu (byť, co si budeme povídat, jednoho to potěší :-)). Cílem tohoto blogu je, aby se čtenáři zamysleli. Zamysleli nad tím, že jejich názor by si měli utvářet především oni sami, na základě vlastních životních zkušeností, vlastních poznatků, znalostí či vzdělání (vzdělání pak v nejširším slova smyslu, tedy nejen to, co nám "vtloukali" ve škole do hlavy). Zkrátka a dobře, aby nenechali někoho jiného, kdo se třeba dokonce cítí být k tomu povolán, kdo se cítí být v tomto směru autoritou, vytvářet jejich názory za ně. Je přirozené, že ne vždy to jde takto doslovně - vždyť oblast lidského poznání je tak široká a hluboká, že přemýšlet nad vším prostě a jednoduše není v silách jednotlivce. Ale zcela jistě je v silách každého z nás alespoň to, abychom zapřemýšleli nad tím, co se nás konkrétně v danou chvíli dotýká, co může nebo bude mít reálný vliv na náš život.
I takto se vám můj záměr zdá troufalý? Možná máte pravdu. Ale proč se alespoň nepokusit? Řečeno slovy Edmunda Burkeho: "Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může nemá smysl."
Považuji za nutné zdůraznit, že cílem toho blogu zcela určitě není bezhlavě útočit na vědu, politiku, medicínu, či jinou lidskou činnost. Všem možným oblastem "člověčího" konání vděčí lidstvo za mnohé. Ale je třeba mít denně na paměti, že tak, jako lidské konání může být ku prospěchu, může být i na škodu, ba dokonce nebezpečné - tu jednotlivci, tu zhoubou nám všem. Každý jsme omylný, každý jsme do jisté míry ovlivnitelný. Nemluvě už o "chybách" úmyslných. A když se třeba spojí politika, technika a zlý úmysl k tomu, můžeme brzo stát před otázkou, zda náš svět už není tak trochu orwellovský. Nebo před touto otázku stojíme již dnes?
Cílem tohoto blogu je tedy uvedení názorů autora (tedy pochopitelně do té či oné míry subjektivního pohledu na věc) na různé vědecké poznatky, na různé společenské či politické jevy, nebo prostě jen na "obyčejné" úkazy každodenního života. A především pak přání, aby se každý sám a za sebe zamyslel, zda to či ono bude skutečně tak či onak a ne jinak. Já sám jsem takový věčný nevěřící Tomáš, který neustále nad něčím dumá, hledá a pídí se. Názor si rád utvářím sám. A to snad není špatně... Vždyť, kdyby nebylo nevěřících Tomášů, tak ještě dnes by naše planeta "byla" plackou, okolo níž se točí nejen Slunce, ale asi celý širý vesmír...
Přeji vám hezký a úspěšný den a nám všem pak dostatek onoho zdravého selského rozumu.
ilustrační foto
Žádné komentáře:
Okomentovat